Panna Marie Karmelská

Původ úcty k Panně Marii Karmelské je spjat s karmelitánským řádem, jehož první členové se přibližně ve 12. století usadili na hoře Karmel ve Svaté zemi (hebrejsky Karmel = Boží vinice). Jedná se o vápencové horské pásmo dlouhé asi pětačtyřicet kilometrů a táhnoucí se od Samaří až k rovině Jisreel. Na hoře Karmelu se nacházejí jeskyně obývané již v prehistorických dobách. Hora se proslavila tím, že na ní prorok Eliáš vyzval Baalovy a Aštartiny kněze k zápasu.

V době křižáckých výprav se stala hora Karmel centrem poustevnického života. Latinští karmelitáni, schválení papežem Honoriem III. v roce 1226, zde zasvětili malý kostelík Panně Marii. Když pak byli karmelitáni pronásledováni muslimy, utekli okolo poloviny 14. století z hory Karmel a rozšířili se po celé Evropě.

Svátek Panny Marie Karmelské se slaví 16. července a byl ustanoven ještě před rokem 1386. Na celou církev ji rozšířil papež Benedikt XIII. v roce 1726 a ve všeobecném kalendáři byla uchována i za reformy Pavla VI. po 2. vatikánském koncilu.

Pohoří Karmel

Karmel (heb. כרמל Karmel, odvozeno od kerem-el, Boží vinice; arabsky جبل الكرمل Džabal al-Karmal) je pohoří a národní park v severním Izraeli. Zvedá se v délce 23 km a šířce 10 km do výšky 546 metrů nad mořem. Na západě je pohoří ohraničeno úzkým pásem pobřežní nížiny podél Středozemního moře. Na jihu je pozvolný přechod do pahorkatiny Ramat Menaše, na východě a severovýchodě klesají svahy Karmelu do Jizre'elského údolí a Zebulunského údolí.

Na severu vybíhá Karmel do linie pobřeží a vytváří Haifský záliv. Celá oblast byla prohlášena národním parkem. Nejvyšším bodem pohoří je vrch Rom Karmel (546 m n. m.).